2.Johann Anton Freiherrl von Starck (5. Prosinec,1808,Kraslice-22. Květen,1883 Čeminy, pohřben v rodinné hrobce Touškov). Nejmladší syn Johanna Davida von Starck, vědecky vzdělaný technik vystudoval Gymnasium v Plzni, Techniku v Praze, Berlíně a Lipsku. Od svých 24 let od roku 1832 vedl otcovy podniky. Zároveň osobnost veřejného života, člen plzeňské Obchodní a živnostenské komory, českého zemského sněmu , v letech 1861 až 1867 poslanec rakouské Říšské rady. Za jeho vedení průmyslová společnost ještě dále expandovala a roku 1855 zaměstnávala již více než čtyři tisíce lidí. V roce 1855 dostala firma ocenění v Paříži za tabulové sklo, na pařížské výstavě 1867 získala velkou stříbrnou medaili za důlní produkty , ve Vídni 1873 měla samostatný pavilon.Pro posledně jmenovanou expozici sepsal ředitel firmy Adalbert Procházka pamětní spis který je k vidění v Národním technickém muzeu v Praze. V roce 1872 fotograf Otta Biefeldt zdokumentoval všechny firemní závody.K nutnosti dalšího rozvoje těžby byla vyražena nejdelší dědičná štola v sokolovském revíru dlouhá cca tři kilometry s názvem "dědičná štola Svatého Antonína". V 1862 - 1864 byla v Třemošné založena sklárna kde se vyrábělo tabulové a zrcadlové sklo a v roce 1910 zaměstnávala 400 dělníků a úředníků . V lokalitě na návrší, mezi Vranovem, Stupnem a Kříšemi firma vytváří průmyslovou konglomeraci, pro niž se vžívá označení „Břasy“ V r. 1877 v obci Stupno je uveden do provozu závod na zpracování odpadní suroviny chemické výroby Caput mortuum, tj. červený prášek oxidu železitého, který zůstával při procesu výroby kyseliny sírové . Různou technologií poměrů a teplot vznikalo celkem 41 odstínů různých barev. Výsledným produktem byly trvanlivé nátěry, kterými se natíraly mimo jiné i zaoceánské lodě a významná část produkce se vyvážela. V roce 1878 zřídila firma v Břasích továrnu na ultramarin. Zdejší zámeček Hochperk , postaven majiteli dolu Liewald byl 1858 převeden do rukou nejbohatší rodiny té doby do rodiny Šternberků a dále prodán uhelné společnosti Maxi z Břas. Majitel dolů firma Jan David Starck změnil zámeček na lovecký a zůstal jim ve vlastnictví do r. 1918 . Velkostatek Štěnovice získal roku 1851 a za něj se zde r. 1864 prováděly první průzkumy ložisek žuly. Roku 1840 koupil Johann Antonín Starck statek v Touškově . Blízký zámeček Čeminy drželi Erbenové až do r. 1840. Někdy kolem r. 1830 přestavěl a rozšířil Josef Erben barokní zámek v empírovém slohu.Po Erbenech se na zámku vystřídalo ještě několik majitelů včetně J.A.Starcka.. V roce 1860 byl v Čeminách postaven nový pivovar „Parostrojní pivovar Čemíny u Plzně / Brauerei Tschemin ; Freiherrl. Starck`sches Bräuhaus in Tschemin/. J.A.Starck zemřel bezdětný a pohřben je v Touškově , kde v roce 1856 nechal jako patron zdejšího kostela (Kostel sv. Jana Křtitele, postavený v letech 1777 - 1778 ) na svoje náklady zvýšit kostelní věž do dnešní podoby a v letech 1858 – 1859 postavit na místním hřbitově rodinnou hrobkou v suterénu a s kaplí v patře. J.A. Starck měl nemanželskou dceru, nebo dvě. Agnes Fritch, jejíž socha je v kapli,byla první pohřbenou v této hrobce asi dva a půl roku po své smrti což je velmi podezřelé stejně jako příčina úmrtí- střelné poranění?? Její otec měl údajně několik let potom spáchat sebevraždu. Do hrobky byl později uložen i bratr Agnes Fritch a jeho dcera a syn. Starckové byli rodině Fritschů evidentně silně nakloněni a kmotrou malé Agnes byla manželka J.A.Starcka Agnes Mühling (13. Duben 1807, Lipsko- 20. Leden 1882, Čeminy). Za své zásluhy byl J.A.Starck povýšen na barona s možností užívat přídomek "Freiherr". V kronice chemických závodů v Kaznějově se píše: „..protože nezanechal legitimních potomků a z potomstva ani jeden se mu nezdál schopný vést firmu odkázal třetinu svému obchodnímu řediteli Antonínu Schoblochovi…“. Firma se proto na základě jeho závěti změnila na akciovou společnost „Dolové a průmyslové závody, dříve Johann David Starck“se sídlem v Dolním Rychnově. Vedením závodů byli pověřováni i ostatní členové rodiny jako kupř.3.bratr J.D.S. Anton Starck (4. Březen,1781 Kraslice-19. Září,1830 Hromnice) v létech 1802-1830- správce dolů a chemické továrny v Hromicích (minerální závody) i jeho syn 4.Franz Anton Starck (24. Únor,1815 Hromnice-21. Červenec,1864 Hromnice)šichtmistr v Hromicích čp.24 Horní a mineral (t.j.rudná výroba) ředitel v Hromicích od roku 1832 do 1864 jeho zeť 5.MUDr.Anton Friedrich Hässler (6. Červen,1835 Bezdružice-21. Listopad,1888 Plzeň) manžel Aloisie Starck (19. Prosinec,1848 Hromnice-11. Květen,1912 Praha), lékař v Mineralwerke Hromnice čp 24 a 26. Rodina je spřízněna s řadou dalších významných rodů jako je Korb von Wiedenheim, Belot, Lumbe von Malonitz,von Thun-Hohenstein,Koritič von Mrazovac,Rieger von Riegershofen, von Rumerskirch, Fleissner von Wostrowitz,Michna von Waitzenau ,Wiedersperger von Wiedersperg ,von Hohenbühel,von Zedtwitz, Kolowrat-Krakowsky,Kleinberger von Kleinberg,Baillet de Latour,Bischoff, Riedel, Schobloch , Dotzauer či Anton Vincenz Lebedy Poslední stopy rodu v Čechách mizí po 2. sv. válce.

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Anton_von_Starck“

1..Johann David Edler von Starck (1. Květen,1770 Kraslice-10.Listopad,1841 Praha, pohřben-Staré Sedlo) Jeho otec Josef Karl Starck – Starck Carolus , pistor et civis Graslitz N. 237 (31. Leden 1728, Kraslice - 3. Srpen 1807, Kraslice), jeho matka Maria Rosina-Rosalia/Riedl/Ridlin/ (24. Únor 1741, Kraslice- 23. Červen 1803, Kraslice) byla druhou ženou Josefa Karl Starcka. Rod lze dopátrat v lokalitě Kraslice-Bublava až do roku 1623. Josef Karl podnikal jako drobný výrobce textilu, později i jako výrobce mušelínu. Do svého úspěšného podnikání zapojil všech pět synů: (Johann David ,Josef Karl 1772, Friedrich Karl 1773 -1828- textilní podnikatel, Anton (4. Březen,1781, Kraslice N. 237 -19. Září,1830 Hromnice N. 26) v létech 1802-1830- správce dolů a chemické továrny v Hromicích -minerální závody, Adam Josef.Nejstarší Johann David Starck si 1793 v Stříbrné pronajal mosaznou huť, kde začal s výrobou olea tj. dýmavé kyseliny sírové vhodnou pro bělení látek a krajek. Roku 1801 se spojil Starck s Kristiánem Landrockem, který se přistěhoval ze Saska a zřídil v Tisové u Kraslic první přádelnu bavlny. Jako palivo k výrobě užíval hnědé uhlí ze svého dolu ve Svatavě u Sokolova(1804) při němž byla založena osada Davidov s hnědouhelným dolem a oleovou hutí . Dále své podnikání přenesl 1802 do minerálního závodu v Hromnicích. Sousoší třech svatých v souvislosti se zdejší těžbou bylo postaveno kolem roku 1814 při cestě k hromnickému jezírku. Na sousoší se třemi sochami sv. Johanem, sv. Jakubem a Kristem je vytesán německý nápis, který v překladu zní: "Ježíši, spasiteli světa, žehnej tomuto dolu, chraň ho před veškerým neštěstím a řiď všechno k jeho prospěchu". Na plzeňsku svrchní břidličné doly byly otevírány mimo Hromnice v okolí Žihlic, u Vražného a Litého, blíže Manětína, u Čivic nad Liblínem. Tyto doly a lomy sousedily s louhovárnou a hutěmi k odpařování vitriolového louhu na vitriolový kamínek. Další zpracování vitriolového kamínku probíhalo v lučebních dílnách zejména na Břasích a v Kaznějově kde bylo k dispozici místní kamenné uhlí. Další výroba byla přenesena do továrny v Dolní Lipnici 1815 a do chemičky ve Starém Sedle, kam také firma z Kraslic přenesla sídlo. Klasicistní zámek ve Starém Sedle byl vystavěn v roce 1816 a sloužil jako rodové sídlo Starcků. Krásná Lípa jim patřila od roku 1810 a v roce 1814 přikoupil od Josefa Riedla z Chebu i panství Tiefengrün- Týmov. Vedle dolu v Kaznějově vlastní ještě hnědouhelný důl v Dolním Rychnově i výrobnu kamence v Mírově u Chomutova, důl na vitriolovou břidlici v Litém u Manětína a od roku 1840 také kamencárnu v Habartově . Největší chemická továrna byla v Božkove v provozu od r.1823. Vitriolovou břidlici a pyrit získával ze svých dolu u Třemošné, u Žihlic a z malého hlubinného dolu Kristiánov. založeném v r.1830 . Od roku 1926 byla v provozu v Břasích keramika . JDS byl 1837 byl císařem povýšen do šlechtického stavu s přídomkem Edler von Starck. Přídomek "Edler" byl dědičný. Erb Starcků s diagonálně uloženými červenými poli s kotvou ,s protilehlými modrými poli s figurkou horníka a s nápisem BLEIBT STARK pod nimi. Na nejúspěšnějšího podnikatele Sokolovska, upomínají dva obrazy v Krajském muzeu Sokolov . Na olejomalbách z 1. pol. 19. stol. je zobrazen J. D. Starck a jeho manželka .

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_David_von_Starck“

Patří dědicům J.D.Starcka který panství koupil v roce 1810 a v roce 1814 přikoupil od Josefa Riedla z Chebu panství Tiefengrün- Týmov.

Vpravo od Perlového potoka –Perlsbach leží Königsberg- Kynšperk, na jihovýchodě

Ostrov- Wöhr HS

dPod modely jsou vystaveny velké keramické nádoby vyráběné firmou J. D. Starck, které sloužily k přepravě kyseliny sírové – olea. Okované dřevěné džbery sloužily k jednoduchému způsobu dobývání uhlí mělkými jámami, většinou pomocí vrátků. Tento způsob nazýváme selské dobývání a jelikož výchozy slojí hnědého uhlí jsou v sokolovské pánvi v malé hloubce, mohl vlastně těžit v malém množství uhlí kdokoliv. Vedle stojí rozměrný dřevěný model uhelného dolu z Kladenska a model vodosloupcového těžního stroje. Expozice v místnosti ještě doplňují olejomalby minerálních závodů podnikatele J. D. Starcka. K nejstarším a nejvýznamnějším patřil závod Nejsvětější Trojice ve Starém Sedle u Lokte. Na nejúspěšnějšího podnikatele na Sokolovsku J. D. Starcka (1770-1841), který byl za své zásluhy o rozvoj hornictví a chemického průmyslu dokonce povýšen do šlechtického stavu, upomínají dva obrazy na stěně. Na olejomalbách z 1. pol. 19. stol. je zobrazen J. D. Starck a jeho manželka. Velká vitrína uprostřed místnosti ukazuje rozsah uhelného hornictví na Sokolovsku v období průmyslové revoluce. ně jám

5. sál je věnovaný rozvoji průmyslu v oblasti, Starckovým minerálním závodům, zemědělství a etnografii. sál je věnovaný vzpomínce na významné politické události konce 19. a počátkem 20. stol. Na mapě a některých exponátech jsou ukázány místa dělnických bouří a stávkových bojů na Sokolovsku. Zmínka je i o významném rodinném podniku J. D. Starcka, který změnil název na Montan und Industrialwerke vormals Joh. Dav. Starck

V souvislosti se zdejší těžbou bylo asi roku 1814 postaveno při cestě k jezírku ve směru od obce Hromnice sousoší se třemi sochami sv. Johanem, sv. Jakubem a Kristem. Na něm je vytesán německý nápis, který v překladu zní: "Ježíši, spasiteli světa, žehnej tomuto dolu, chraň ho před veškerým neštěstím a řiď všechno k jeho prospěchu".

Perlička na závěr: název vitriol pochází z latinského označení skla (vitreus),

inspirací k němu byl vzhled síranových solí. Staří alchymisté, pro něž měl vitriol zvláštní

význam, používali akronym V.I.T.R.I.O.L.: Visita Interiora Terrae Rectificando InveniesOccultum Lapidem („Navštiv nitro země, očištěním najdeš tajemný kámen“).

Ves Čeminy se v pramenech objevuje poprvé v r. 1239, kdy patřila kladrubskému klášteru. V r. 1330 se zde připomíná blíže neurčený Prostěj a pak jeho potomci. Po nich se zde vystřídala řada dalších majitelů. Tvrz si u zdejšího dvora vystavěl teprve Jivan Podmokelský, který získal Čeminy r. 1554. Po řadě dalších majitelů koupil Čeminy v r. 1670 kladrubský klášter, jemuž původně náležely. Klášteru se podařilo navázat na někdejší tradici touškovského proboštství a soustředit v této oblasti do svých rukou statky Čeminy, Komberk, Touškov, Dobronice, Doubravu a Plešnice. Za opata Tobiáše Holmanna (1689 - 1707) snad kolem r. 1700 byl, zřejmě jako organizační a správní středisko tohoto nového celku, postaven v Čeminech ppravděpodobně na místě staré tvrze barokní zámek, jehož podobu však neznáme. Když byl kladrubský klášter r. 1785 zrušen, byl čeminský statek oddělen od ostatního panství a podléhal náboženskému fondu. R. 1790 propůjčil Čeminy Josef II. do svobodného nájmu dvornímu radovi Janovi Erbenovi, který r. 1806 statek koupil. Tehdy k němu patřilo jedno městečko, 8 vesnic a 11 samot. Erbenové drželi Čeminy až do r. 1840. Někdy kolem r. 1830 přestavěl a rošířil Josef Erben barokní zámek v empírovém slohu.

Po Erbenech se na zámku vystřídalo ještě několik majitelů až do nové doby.

Zámek stojí v areálu státního statku a je v něm mateřská škola, kanceláře, závodní jídelna a byty.

Je to obdélníková empírová stavba, která má po straně, obrácené ke dvoru, krátké křídlo. Její hlavní průčelí směřuje přes zahradu k silnici a je rozčleněno středním rizalitem, který o jedno polopatro a trojúhelníkový šít převyšuje postranní jednopatrová čtyřosá křídla. Vchod v přízemí je kryt vystupujícím balkónem na čtyřech sloupech, na nějž se vstupuje z prvního poschodí. Valbová střecha je opatřena vikýři a vrcholí uprostřed pseudogotickou věžičkou. Druhá fasáda, směřující do dvora, je jednodušší, avšak rovněž vybavená rizalitem s vchodem, nad nímž je trojúhelníkový štít. Uvnitř jsou přízemní místnosti sklenuty plackami a křížovými klenbami, v poschodí jsou stropy ploché. V r. 1972 byl zámek opraven.

; Brauerei Tschemin ; Freiherrl. Starck`sches Bräuhaus in Tschemin