Jmenuji se Hana Skoupá
a jsem webmasterem tohoto webu.
Tento web byl vytvořen pomocí systému MyHeritage.com. Najdete zde rody Ondrášek, Sochor, Procházka, Fabinger, Belihar, Kouřil, Šenkýř a mnoho jiných. Pokud chcete zanechat komentář nebo zpětnou vazbu týkající se tohoto webu, můžete mě kontaktovat klepnutím zde. Na tomto webu je zveřejněn náš rodokmen, ve kterém naleznete 2345 jmen. Nejstarší událostí je narození – Matheas Fabinger
(1590). Nejnovější událostí je úmrtí – Jindřiška Ondrášek (roz. Vašulínová)
(30. Prosinec, 2011). Tento web byl naposledy aktualizován 9. Únor, 2012 a v současné době má 83 registrovaných členů. Pokud se i vy chcete stát členy, klepněte zde.
Chtěla bych se zmínit o práci předešlých badatelů, se kterými jsem se nemohla nikdy setkat, ale díky nimž jsem měla vyšlapaný pořádný kus cesty. Rod Ondrášků vypracoval pan JUDr. Milouš Lahoda z Ivančic, který velmi podrobně zmapoval rody z Radostic a okolí. Rod Fabingerů zpracoval pan Ing. Vojtěch Kulda z Plzně.Oba mají můj veliký dík a velmi si cením jejich práce, s jak neskutečnou pílí se prokousávali po archivech. Navázala jsem na jejich práci a hledám po archivech i po rodinách informace a vzpomínky, aby naši předci nezůstali zapomenuti.
Těší mě zájem a podpora tak široké rodiny. Budu moc ráda, pokud doplníte další osoby a pomůžete rozšířit rodinné pátrání. Možná i najdete staré fotky nebo doklady, klidně můžete naskenovat a přidat. Možná najdete i starou literaturu o vesnicích, kde žili naši předkové, určitě mě o tom informujte.
Zkuste trochu zavzpomínat a napište mi, jak jste jako malí chodili do školy, jak jste trávili velikonoce apod. Bude to zajímavé pro naše mladší ročníky. Můžete se spolupodílet na vytváření těchto stránek.
V Peruckém zpravodaji vyšly v roce 2006 hezky zpracované články od paní Jiřiny Botošové. Jsou to vzpomínky na Černochov od mého prapradědy Josefa Kučery.
Vložil(a): Hana Skoupá
dne 23. Prosinec, 2009 23:17
Štědrovečerní večeři jsme my Kraiplovi, Dupčíkovi a Ondráškovi měli vždycky
samostatně doma, rozdaly se dárky - bylo jich podstatně méně než nyní, ale nikdy nechyběly knihy, na které jsme se těšili. Kolem osmé hodiny se všichni sešli u nás u Kraiplů - bylo to moc hezké a na tu atmosféru večera se nedá zapomenout.
U našeho velikého stolu se sešlo asi 15 lidí. U nás to vonělo uvařenými
křížalkami - sušené hrušky, jablka, švestky obohacené kořením vanilky, hřebíčku a skořice - říkali jsme tomu muzika a tato pochoutka se podávala teplá- dospělí s troškou rumu. Maminka měla připravené k upečení jablka
v županu - byla to vybraná jablka v domácím listovém těstu. Jablka měla vykrojený jadřinec a v dolíku byla pikantní marmeláda s ořechy. Jablka se čerstvě upekla a vonící se podávala. Všichni se na ty dobroty těšili.
U stolu se povídalo, strýc Dupčík měl ucho na radiu a snažil se někde zachytit koledy - ale jeho přání se nikdy nesplnilo- vysílala se vážná těžké hudba, nebo častušky. Až jsme si popovídali co nám přinesl Ježíšek, tak se zpívalo. Teta Jindra uměla krásně zpívat a zpívaly se všechny koledy, které byly v koledníčku. Najednou byl večer u konce a kolem
půl dvanácté jsme šli všichni na půlnoční mši do kostela. Byla to pěkná procházka po tom hodování. Na hod Boží vánoční jsme chodili na návštěvu k tetě Dupčíkové a dokud žil
dědeček, tak vlastně k němu. Zase jsme se všichní sešli obdivovali stromeček u tety. Teta Dupčíková měla pro nás nachystanou její specialitu - výborný dort Malakov, kde jsme se těšili na chuť kávy a šlehačky. U tety se zase povídalo a na rozdělaném velkém stolu jsme hrávali "pinec". Samozřejmě, že zvítězili vždycky kluci a my děvčata jsme byla odsunuta na vedlejší kolej. Pozdní odpoledne se zase zakončilo zpíváním koled . Na druhý svátek vánoční Štepána jsme chodili odpoledne na návštěvu
k Ondráškům - Jardovi a Jindře. Tam jsme jako děti musely být hodní - protože oni nebyli na děti zvyklí. Snažili jsme se, ale zlobili jsme. Tam se hrávali karty, člověče nezlob se. Jako vrchol návštěvy býval nanukový dort, není mi dodnes jasné, kde ho u Ondrášků udržovali zmrzlý, když nebyly mrazničky. Ale dort vždycky byl. Mezi dalšími svátky jsme se chodili bruslit na přírodní kluziště na Bučín, nebo sáňkovat. Těšili jsme se na Silvestra - odpoledne se chodilo do kostela a večer jsme děti bývaly buď u nás nebo u Dupčíků, ale jen málokdy jsme vydržely do půlnoci. Na Nový rok jsme se těšili, chodívali jsme přát a za přání jsme obyčejně dostávali pět korun a to v té době bylo úplné jmění. Tím svátky končili. Rádi na to všichni vzpomínáme vždyď ná bylo ve Střelicích sedm dětí a to už se dalo ledacos vymýšlet. Nejvíc ale všichni vzpomínají na tu vůni vanilky a skořice u nás na Štědrý den. Bylo nám Hani ve Střelicíh hezky.
