Jmenuji se Jana Morávková
a založil(a) jsem tyto stránky. Byly vytvořeny pomocí systému MyHeritage.com. Je to výborný systém, který umožňuje komukoliv vytvořit vlastní rodinný web, vytvořit rodokmen a sdílet rodinné fotografie. Pokud máte nějaký komentář nebo připomínky týkající se tohoto webu, můžete mě kontaktovat klepnutím zde. Na tomto webu je zveřejněn náš rodokmen, ve kterém naleznete 106 jmen. Nejstarší událostí je narození – Tomáš Rott (1602). Nejnovější událostí je narození – <Soukromé> Veis (7. Prosinec, 2009). Tento web byl naposledy aktualizován dne 13. Květen, 2012 a v současné době má 6 registrovaných členů. Pokud se i vy chcete stát členy, klepněte zde. Příjemnou zábavu!
Vincenc Josef Rott - zakladatel železářství U Rotta (*18.5.1813 - + 25.12.1890)
rodiče - Cyprian Hilarius Rott + Magdalena Čechurová
narodil se jako 4. dítě ze 7 dětí
r.1821 - jako malý hoch utekl ze strachu před trestem do Prahy - ke strýci Eustachovi
byl přijat do učení k firmě Egidi Kriner, kde strýc pracoval
soukromě si doplňoval vzdělání, jehož počátky pochytil v triviální škole
naučil se mluvit německy, francouzsky, italsky a anglicky
1839 zakládá společně se svým bratrem svůj obchod , ale již po roce se oba rozchází
r.1840 zakládá svůj vlastní obchod na Malém náměstí č.p.10 (prodává norimberské zboží, součástky do hodin, hodiny a hudební nástroje), který se později stává 1. českým velkoobchodem v Praze
r.1841 se oženil s Marií Eckhardtovou (* 1824, +1890), dcerou pražského měšťana
r.1855 přenesl svůj obchod do vlastního domu čp. 142
jeho syn Ladislav rozšířil obchod do sousedního domu čp.138
další třetí generace koupila sousední dům čp. 143 a rozšířila obchod i do něho
Karla Oličová se narodila 22. října 1915 v Praze jako vnučka pražského policejního ředitele Václava Oliče (1847 – 1932). Narodila se po smrtisvého otce, který jako důstojník c. k. armády padl na frontě 1. světové války. Po úmrtí milované matky Oličová odešla k nové poručnici, k sestře jejího otce, manželky zpěváka a konzervatorního profesora Louise Kadeřábka. O malou Karlu se rovněž zajímala budoucí první dáma Hana Benešová.
Odešla na francouzské gymnázium, z něhož ze sexty přešla na Státní konzervatoř studovat zpěv. Její herecký materiál se spoléhal zejména na atraktivním a zvláštním zjevu, který diváky udivoval zvláštním fluidem. Zdůrazňovala ho ještě záhadně mystickým obličejem, malou drobnou postavou a hustými rovnými černými vlasy.
Jednoho dne byla pozvána do barrandovských ateliérů, kde získala okamžitě příležitost vytvořit malou roličku komorné v Krňanského melodramatu BEZDĚTNÁ (1935). Snímek byl pro začínající nadanou herečku Natašu Gollovou (stejně jako pro Oličovou) jednou z prvních příležitostí v české kinematografii. Snímek byl natočen podle oblíbené stejnojmenné povídky Ignáta Herrmanna.
V dalších třech letech se stala vyhledávanou mladou herečkou, kterou měli režiséři v oblibě zejména pro svůj mladický a křehký zjev. Ještě v roce 1935 se představila jako italská princezna Juliana de Benzonniová v životopisném snímku o generálovi Milanu Rastislavu Štefánikovi (sehrál ho Zvonimir Rogoz) MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935) Jana Svitáka.
Okamžitě byla roku 1936 obsazena do tří úloh sestry v nemocnici ve Fričově melodramatu ULIČKA V RÁJI (1936) s Hugo Haasem v titulní úloze, Věry Královcové v Innemannově komedii TVOJE SRDCE INKOGNITO (1936) a návštěvnice módního závodu v reklamě na Schichtovo mýdlo s jelenem ČÍM JE TO? (1936).
Již další rok se představila ve čtyřech snímcích. Sehrála princeznu Zuliku v Tylově báchorce ŠVANDA DUDÁK (1937) v režii Svatopluka Innemanna, Lori Šomkovou v životopisném snímku KAREL HYNEK MÁCHA (1937) režisérky Zet Molas a slečnu Lenku ve Vávrově historickém dramatu podle Aloise Jiráska FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937).
Onoho roku 1937 uvedla svoji nejvýznamnější a nejhodnotnější úlohu Anety, dcery zfanatizovaného maršála (Zdeněk Štěpánek), který chce vyvolat zničující světovou válku proti „malé bezvýznamné zemi“ v Haasově dramatu BÍLÁ NEMOC (1937). Podaří se maršálův plán doktorovi Galénovi (Hugo Haas), maršálově dceři a maršálovu pobočníkovi Krogovi (Ladislav Boháč) zastavit, nebo se strne nová, ještě hrůzostrašnější a děsivější světová válka?
Poslední hereckou příležitost ji věnoval režisér Jan Sviták v komedii TŘETÍ ZVONĚNÍ (1938). Příběh vyprávěl o příhodách, zmatcích, problémech a záměnách kolem slavné svatby dcery starosty Sadílka (Theodor Pištěk) Růženy (Karla Oličová). Provdá se Růžena přes desítky záměn, omylů a různých nedorozumění za svého milovaného advokátního koncipienta JUDr. Jana Hudce (Oldřich Nový)?
Roku 1938 musela Oličová svoji slibně se rozvíjející filmovou hereckou dráhu ukončit z důvodu velmi těžké a nebezpečné astmatické choroby. Dlouhá léta bylo uváděno, že Karla Oličová zemřela již v roce 1940. Podle nových zjištění se herečka stáhla z veřejného života, dožila v naprostém ústraní a jedinou naději i útěchu nacházela v náboženské víře. Nakonec zemřela v Praze až v roce 1975 ve věku šedesáti let. Je pohřbena na pražských olšanských hřbitovech.
První úvahy o pražské podzemní dráze pocházejí z roku 1898, kdy byly v Praze naprostou novinkou i tramvaje. V tomto roce vyzývá ke zbudování podzemní dráhy pražskou městskou radu majitel vyhlášeného železářství Ladislav Rott. Ve svém dopise vedení města doporučuje „nákladem nepatrným zříditi dráhy podzemní.“ „První a nejpřínosnější trať by byla Karlín–Petrská čtvrť–Rudolfinum a Křižovnický pivovar, kde by se spojila s tratí z Malé Strany na Vinohrady,“ popsal tehdy ideální trať metra Rott. Nápad to ale nebyl tak úplně „voňavý“, navrhoval totiž využít kanalizace.
){kind=link}