Jan Novotný 25.10.1873 – 1914 41 let

 
Zdenek Novotny
29. Leden 2012, 14:13

Jan je v naší rodině osoba, která je asi nejvíce zahalena tajemstvím. Přestože žil v podstatě nedávno, jediné, co jsme se o něm dozvěděli, bylo, že se nevrátil z 1. sv.války. Dalo to hodně práce, ale myslím, že z informací, které se mi podařilo posbírat, se dá poskládat jeho přibližný životní příběh.

Jan se narodil 25.10.1873 jako nejmladší dítě Janovi a Anně na Karlovské usedlosti č.p. 20. Do školy začal chodit 1.9.1879 ve věku 5-ti let. Píši pěti, ale do šestého roku mu chyběl jen měsíc. Ve školních záznamech má už zapsáno č.p. 17, to znamená, že rozdělení usedlosti jeho otcem na tři díly bylo již dokončeno.

Škola v Olšanech tou dobou byla trojtřídní, což ale neznamenalo, že by děti chodily do školy jen 3 roky. Všeobecný školní řád, který 6.12.1774 vydala Marie Terezie, stanovil povinnou školní docházku od 6 -12 let. Trojtřídní vesnická obecná škola měla třídy rozděleny do několika oddělení a těmi se děti postupně prokousávaly až do splnění povinné školní docházky. Nebylo pravidlem, že děti, které spolu nastoupily do 1.ročníku, procházely všemi odděleními souběžně. Školní docházka dětí nebyla zrovna ukázková, obzvláště v období polních prací bylo ve třídách dětí jen minimum.

Jan první ročník absolvoval v letech 1879 – 1881. V prvním roce měl 12 omluvených dnů a v následujícím 10. Za jeho známky by se nemuseli stydět ani dnešní školáci, kromě náboženství, ze kterého měl 3, měl z ostatních předmětů 1-2. Druhý ročník zvládl v letech 1881 – 1884 a známky i docházka byly znatelně horší. Obzvláště rok 1883, kdy zemřel jeho otec Jan, se jeho prospěch razantně zhoršil. Absence 4 omluvených a 32 neomluvených dnů byla zřejmě příčinou, že k absolvování druhého ročníku potřeboval 3 roky. Třetí ročník zvládl za dva roky a školní docházku ukončil v létě 1886 po sedmi letech. Nutno poznamenat, že v posledním roku se v třídní knize u jeho jména začali objevovat poznámky typu jako: je to ,,ptáčník a rozpustilec,,. Dnes nám to připadá úsměvné, ale jeho učitel tím oznamoval, že jeho chování není zrovna ukázkové, a také to ocenil dvojkou z mravů.

Po ukončení obecné školy měly i tenkrát děti možnost dalšího vzdělávání na vyšších stupních škol, ale tuto možnost využívalo jen minimum vesnických dětí. Příčinou toho byly nejen finanční možnosti rodičů, ale také jejich názor na vzdělání. Od dětí sedláků se častěji než studia očekávala příprava na převzetí hospodářství. Další možností a také častější bylo poslat potomka do učení na řemeslo. Ale ani to nebylo úplně pro každého, děti těch nejchudších obvykle končily jako nájemní dělníci a nádeníci.

Po skončení školy bylo Janovi 14 let a to byl věk, kdy se do učení odcházelo. Náš Jan šel do učení k mistru krejčovskému. Jméno jeho mistra bohužel nevím. Jako učeň u svého mistra setrval 3 roky. To je stejné jako dnes a jako důkaz toho, že se něco naučil, musel na závěr učení složit tovaryšskou zkoušku. Toto vše se zapisovalo do knih jednotlivých cechů, bohužel ani tento zápis se nedochoval, respektive se mi ho zatím nepodařilo nalézt.

Poté následovalo několikaleté období, kdy tovaryš získával praxi a zdokonaloval se ve svém řemeslu. Nebylo stanoveno kolik let nebo kolik vystřídaných zaměstnání je k tomu potřeba, ale  někteří se vydávali na zkušenou třeba až do Vídně.  O tom, kde a jakou praxi tovaryš získal, vypovídala jeho Tovaryšská knížka, do které se vše poctivě zapisovalo.

Po získání dostatečné praxe mohl takový tovaryš požádat o přijetí mezi mistry a tím získat možnost založit si vlastní živnost. Toho ale nevyužívali všichni a zůstávali pouze kvalifikovanými řemeslníky a nechali se zaměstnat u mistra, který si živnost zařídil. Někteří toho zneužívali a načerno řemeslo provozovali. Ubírali tím práci legálním živnostníkům a stejně tak obírali stát, kterému neodváděli daně. V archívech je uloženo množství takových oznámení, či spíše udání, na takové výtečníky, kteří byli následně přísně potrestáni.

Náš Jan pravděpodobně do učení odešel roku 1886 a tovaryšem se mohl stát asi 1889-1890. Do dotazníku u vojenského odvodu roku 1896 Jan uvedl povolání krejčí, což znamená, že tou dobou byl jeho proces vzdělávání ukončen. Podařilo se mi nalézt záznam z roku 1900, ve kterém se píše, že byl zaměstnán u krejčovského mistra Floriána Macha v Cakově. Jan pravděpodobně nikdy nepožádal o přidělení vlastní živnosti. Prohledal jsem dochované seznamy mistrů cechů krejčovských na litovelsku, olomoucku, prostějovsku a kralicku, ale nikde o tom záznam není. Nachází se tam pouze jeho jmenovec, ten se ale narodil v Senici a zemřel na Hablově.

Zápis odvodního řízení k Rakousko-Uherské armádě nám o Janovi sdělil spoustu zajímavých informací. Měl hnědé oči, vlasy i obočí, kulatou bradu a oválný obličej, měřil 173 cm. Profesní vzdělání měl velmi dobré, byl veselý, dobromyslný a čestný. Zřejmě nevynikal nějak zvlášť velkou fyzickou silou, což je z dotazníku také patrné.

Vojenská služba v té době byla 2 roky a potom následovalo 10 let zálohy v tzv. zeměbraně. Jan nastoupil vojenskou službu 13.3.1896 a do zálohy byl propuštěn 31.12.1908. Po dobu vojenské služby pobíral plat 3 zlaté. Všeobecná branná povinnost platila od roku 1868, kdy byla zároveň zrušena dřívější četná osvobození a byla stanovena odvodní povinnost pro všechno mužské obyvatelstvo ve věku od 20. do 22. roku. 12 let, které Jan strávil v Rakousko-uherské armádě, ale neznamenalo 12 let strávených v olomouckých kasárnách. Vojenská služba probíhala formou různých vojenských cvičení, která trvala od několika dnů po maximálně několika týdnů.

Během vojenské služby se Jan 28.5.1901 oženil v Senici  s Kristýnou, dcerou Kašpara Štefana, domkaře v Senici, narozeného 8.2.1838, a jeho manželky Barbory Ešové, narozené 17.8.1838 v Senici. Kristýna se narodila 3.4.1875 a byla ze čtyř dětí.

V zápisu o sňatku měl Jan u svého jména napsáno ,,krejčí v Cakově,, , což potvrzuje, že to s tou vojenskou službou nebylo až tak časově náročné a pisateli toho zápisu to nestálo ani za zmínku.

Po svatbě se Jan s Kristýnou odstěhovali do Olšan, kde 2.6.1901 společně koupili chalupu č.p. 164 od Josefa Halíře. Na zakoupení chalupy zřejmě použili Jan s Kristýnou peníze, které Jan dostal od sourozenců Františka a Františky jako dědictví po otci, a to částku 200 zlatých. Za kolik chalupu koupili, to nevím, ale Josef Halíř ji v roce 1883 koupil za 400 zlatých. Chalupa č.p 164 dnes stále stojí a 3 měřice polí (0,58 ha), které k ní patřily, později získal jejich syn Blažej. Janovi a Kristýně se postupně narodily 3 děti:

Růžena      13.3.1902 –  24.2.1990 provdaná Skyvová (Olšany 164)

Marie       13.11.1905 – 12.11.1984 provdaná Vymazalová (Prostějov)

Blažej          3.2.1909 –   18.9.1984

 

V Olšanech se Jan krejčovstvím zřejmě dlouho neživil a když v roce 1910 jeho bratranec Antonín Pelíšek v Olšanech vybudoval novou parní pilu a mlýn, nastoupil u něho jako dělník.

V té době v Olšanech včetně Karlova bylo 281 domů a v nich žilo 1485 lidí. Kůň stál 800 korun, 1q vepř 150 korun, 1q pšenice 17 korun a 1q brambor 4 koruny. Plat dělníka v průmyslu se mohl pohyboval kolem 3 -5 korun týdně. Kolik ale vydělával Jan, bohužel nevím.

Dne 28.1.1914 byl v Sarajevu zavražděn následník trůnu arcivévoda František Ferdinand. Po řadě neúspěšných diplomatických jednáních vyhlásilo Rakousko-Uhersko 28.7.1914 válku Srbsku. Na stranu Srbska se následně přidaly Francie, Anglie a carské Rusko a za Rakousko-Uhersko se postavilo Německo. Tím začala 1.sv.válka. Na základě mobilizace byl Jan dne 2.8.1914 povolán do domobrany a s ním i dalších 72 olšanských rodáků. Jan nastoupil do Olomouce k zeměbraneckému pěšímu pluku č.13. Pluk odjel z Olomouce na ruské bojiště ( hlavní shromaždiště bylo v Krakově) 8.8.1914. Zahájení prvních válečných operací na ruské frontě  započalo již 15.8.1914. Přes počáteční úspěchy Rakouska-Uherska se stále posilující ruská armáda začínala dostávat do početní převahy. Hlavní střety ruské fronty na počátku války byly na území Haliče,  to znamená na území dnešního Polska, které v tu dobu bylo rozděleno mezi Rusko a Rakousko-Uhersko.

Strašlivějším nepřítelem  než vojáci protivníka, byl pro muže obou válčících stran ráz krajiny, ve které boje probíhaly – ohromná pustá prostora bez řádných komunikací plná zrádných bažin, kde prakticky neexistovaly žádné cesty.

Ve vojenské kartě Jana Novotného je zápis: nezvěstný od počátku války. S největší pravděpodobností zemřel v tomto nehostinném kraji v prvních týdnech války  a stejně jako desetitisíce dalších nebylo jeho tělo identifikováno, nebo vůbec nalezeno. Možnost, že by padl do ruského zajetí, je méně pravděpodobná, jelikož čeští a slovenští zajatci v Rusku byli později zformováni za podpory T.G.Masarika do Československých legií a v těch jméno Jan Novotný z Olšan nefiguruje. Jsou lidé, kteří zastávají názor, že za válečnými neúspěchy Rakousko-Uherské armády ke konci války nesou částečně vinu i čeští vojáci, kteří nebyli příliš nadšeni vidinou hrdinné smrti za císaře pána. Proto se počty členů v ČS legiích v Rusku ke konci války rychle zvyšovaly. Po konci války, rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku samostatného československého státu se nově zformovaná armáda postavila na základě čs legií z Ruska. A právě nově zbudovaná armáda se začala snažit o zavedení pořádku. V jejich řadách byli stále evidováni nezvěstní  čeští a slovenští vojáci z 1.sv.války. Dne 15.10.1924 byl vojín Jan Novotný v záloze prohlášen za mrtvého.

To přivítala především vdova Kristýna, která se sama starala o 3 děti. Byl jí přiznán vdovský důchod po manželovi ve výši 300 korun. Janův podíl na společném domku byl přepsán na Kristýnu dne 15.6.1925. Kristýna ukončila svůj těžký život sama dne 15.1.1951 ve věku 76 let.

 

Kontaktovat člena Zdenek Novotny
Vytisknout tuto stránku