Etnicity celého světa (betaverze)

Sefardští Židé ze severní Afriky jsou součástí širokého židovského obyvatelstva „Mizrahi“ a zahrnují ty, kteří jsou společně označováni jako "Židé Maghrebi", zahrnující „západní“ prostředí jejich původu, z Maroka, Alžírska, Libye a Tuniska. Židé se nejprve vydali do severní Afriky buď jako obchodníci starověkého izraelského království, nebo během nepokojů, které následovaly po zničení chrámu krále Šalomouna zničeného Babylonci v roce 586 př. n. l. Usadili se mezi Berbery a jejich potomci jsou dnešními „marockými Židy“. Židé byli usazeni v Alžírsku již od pozdního římského období a následný příliv imigrantů pokračoval ve vizigótském pronásledování v Evropě. Židé jak z Libye tak Tuniska přišli několik set let dříve než Alžířané, ve 3. století př. n. l., pod řeckou vládou. Více než tisíc let poté, co Židé poprvé přišli do severní Afriky, zapříčinila španělská inkvizice (a vyhoštění Židů) v roce 1492 druhou mohutnou migraci z Pyrenejského poloostrova do severní Afriky. Se zřízením státu Izrael v roce 1948 se drtivá většina severoafrického židovstva dostala do Izraele od té doby do sedmdesátých let, v řadě drobných či větších exodů z arabských zemí. Významná část Židů severní Afriky se přestěhovala do Francie, a mimo silnější komunitu několika tisíců v Maroku zůstává v severní Africe jen málo Židů.