Seznamy cestujících z Honolulu, Hawaii

záznamy 1,651,014

Změnit kategorii nebo kolekci

Rok narození

Rok

Datum příjezdu

Den

Měsíc

Rok

Přidejte podrobnosti

Původ

Jméno lodi

Klíčová slova

Pohlaví

Spojit všechny termíny přesně

Vyčistit formulář

Všechny sbírky

Přistěhovalectví & cestování

Seznamy cestujících

Seznamy cestujících z Honolulu, Hawaii

Seznamy cestujících z Honolulu, Hawaii

1 651 014 záznamů

ZDARMA

Skládá se z manifestů cestujících lodí připlouvajících do Honolulu, Hawaii, od roku 1900. Z dostupných informací se liší kvůli významným změnám v imigrálních zákonech během této sbírky. Mezi nejčastěji dostupné informace patří jméno cestujícího, pohlaví, věk, datum příjezdu a název lodi. Podrobnější manifesty cestujících obsahovaly další informace včetně rodinného stavu, informací o narození (datum a místo), národnosti, posledního bydliště, města bydliště, přístavu odjezdu, stejně jako jména a adresy členů rodiny ve Spojených státech a domovské zemi. Skládá se z publikace NARA A3422. Přistěhovalectví na Havaj bylo způsobeno především potřebou pracovních sil na rýžových, cukrových a ananasových plantážích. Tuto potřebu naplňovali mladí mužští přistěhovalci, kteří na Havaj přijížděli na základě pracovních smluv, které obvykle trvaly minimálně pět let. Po skončení pracovní smlouvy ti přistěhovalí dělníci, kteří na Havaji zůstali, posílali pro své rodiny. Často byl nedostatek vhodných svobodných žen, takže mnoho sňatků bylo sjednáno prostřednictvím pohlednic, přičemž nevěsta se přistěhovala, aniž by se kdy setkala se svým budoucím manželem. Havajský organický zákon z roku 1900 považoval pracovní smlouvy za vykořisťovatelské a prohlásil je za "neplatné a vypovězené" a stanovil, že "nesmí být přijat žádný zákon, který by uvedené smlouvy jakýmkoli způsobem vynucoval". Smlouvy uzavřené před rokem 1898 však byly stále považovány za legální. Zrušení pracovních smluv urychlilo imigraci, protože noví přistěhovalci nebyli povinni zůstat na plantáži a mohli rychle přejít k jiné práci. Na plantážích již nebyly nuceny bydlet celé rodiny, a tak se mohly přistěhovat společně. Japonský útok na Pearl Harbor v roce 1941 a následné zapojení Spojených států do druhé světové války drasticky ovlivnily přistěhovalectví na Havaji. Den po útoku prezident Franklin D. Roosevelt pozastavil všechna imigrační a naturalizační řízení pro italské, německé a japonské přistěhovalce. Všichni stávající přistěhovalci z Itálie, Německa a Japonska se museli zaregistrovat u americké vlády, bylo jim omezeno cestování a bylo jim zakázáno vlastnit předměty, které byly považovány za hrozbu pro Spojené státy, například fotoaparáty a rádia. Na Havaji byly tři skupiny asijských přistěhovalců, které měly zvláštní vliv. První významnou vlnou přistěhovalců, která dorazila do Honolulu, byli čínští plantážníci. Přijeli na základě pracovních smluv, aby pracovali na rýžových farmách. Po skončení pracovní smlouvy zůstaly na Havaji až dvě třetiny čínských dělníků. Bývalí dělníci úspěšně zakládali banky a podniky a stali se jednou z prvních skupin střední třídy na Havaji. Rasismus a diskriminace vedly k všeobecnému strachu z čínských přistěhovalců a federální vláda i jednotlivé státy přijaly proti Číňanům extrémní opatření. Federální vláda přijala zákon o vyloučení Číňanů, který až do svého zrušení v roce 1943 fakticky znemožňoval jakoukoli čínskou imigraci. Další významnou skupinou přistěhovalců byli japonští dělníci. Stovky tisíc japonských přistěhovalců přišly před přijetím zákona o vyloučení asijských přistěhovalců z roku 1924, který v podstatě zastavil jakoukoli novou imigraci z Asie. Přišli pracovat na cukrové plantáže a po skončení pracovních smluv mnozí z nich zůstali a poslali pro své rodiny. Japonští přistěhovalci byli během druhé světové války často podezříváni z podpory japonského císařství a čelili extrémní diskriminaci. Více než třetina obyvatel Havaje během druhé světové války, tedy téměř 150 000 lidí, měla japonské předky. Až do sčítání lidu v USA v roce 2010 tvořili japonští přistěhovalci a jejich potomci největší etnickou skupinu na Havaji. Třetí významnou skupinou přistěhovalců byli Filipínci, kteří začali přicházet krátce po skončení filipínsko-americké války. Filipínci byli považováni za americké občany a měli usnadněnou cestu do Honolulu, protože se na ně nevztahoval imigrační zákon z roku 1924. Nebyli vázáni žádnými pracovními smlouvami, protože přišli až po přijetí Havajského organického zákona a rychle tvořili polovinu pracovní síly na cukrových plantážích. Přestože byli americkými státními příslušníky, nebyli Filipínci osvobozeni od diskriminace. V roce 1934 ukončil filipínské přistěhovalectví Tydings-McDuffieho zákon. Zákon stanovil roční kvótu pouze 50 filipínských přistěhovalců. V roce 1935 byl přijat zákon o repatriaci Filipínců, který filipínským přistěhovalcům umožňoval jednosměrnou bezplatnou cestu zpět na Filipíny. Když 4. července 1946 získaly Filipíny nezávislost na Spojených státech, Luce-Cellerův zákon umožnil přistěhování pouze 100 Filipínců ročně.

Související kategorie záznamů:

Seznamy cestujících

Havaj

Související sbírky

ZOBRAZIT VŠE